02.15
Dnes jsem se dočetl zajímavou věc. Jistý profesor John Sweller, který se zabývá psychologií učení, varuje před používáním prezentací jako doprovodem při výkladu.
Je dnes moderní a dalo by se říct i trendy, že se člověk – něco vykládající pro víc lidí – vybaví powerpoint prezentací, ve které je napsáno co říká. Jednak tímto způsobem na nic nezapomene a vytváří to iluzi, že kdo něco nestihne tak si to přečte. Potíž je však v tom, že na mozkové ústrojí, přijímající nové informace je vyvíjen velký tlak v podobě současné textové i mluvené interpretace. Je nasnadě, že efektivita takto přijímaných informací je vysolveně mizerná – což právě zmiňovaný pán prokázal.
Je to cekem logické. V daný moment máme na přijímání informací určitý omezený aparát. Je vymezen krátkodobou pamětí, která dokáže pojmout v průměru 5 symbolů. (Což má nejspíš spojitost s 5 smysly) Ideální je tedy věc vidět, slyšet cítit držet a chutnat. Je třeba si ale všimnout, že každý vjem je zcela specifický a jiný – tzn. jednotlivé vystupy se nepřekrývají.
O tom, že se mozek řádně protáhne ve chvíli kdy má kombinovat textovou (což je jistým způsobem hlasová informace, protože si je převádíme hlasem) a obrazovou informaci byla i hříčka, která nedávnou rozesílali pro zasmání nudící se ouředníci. Nepochybuju o tom, že když se dosmáli, šla si řada z nich připravit nějakou tu prezentaci.
(zkus nahlas pojmenovat barvu jednotlivých slov)
Pěkný příklad mě ještě napadá v podobě sledování titulků u filmu, který je v jazyce, který známe. Přesto si většinou z pohodlnosti a nebo ze strachu , že nebude něco k porozumění člověk titulky zapne. Bláhová naděje když si tak člověk řekně, že bude v rámci tréninku jazyka poslouchat a mrkne jen když nebude něčemu roumět. Mozeček to prostě nedává.
Správná prezentace by tedy měla obsahovat informace doplňkové a pokud možno jiné formy. Ideálně graf nebo schéma. Dále se hodí spíše jako prostředek pro předvedení již známých informací, tedy jako shrnutí.
