Nocturnal Lore

Ďábel lenocha vždycky do něčeho zapřáhne.

Dnes jsem narazil na jiný test, který testuje v jakém jsou poměru při fungování mozečku jednotlivé hemisféry. Oproti předchozímu testu jsou otázky slovní a vyptávají se na řešení jednotlivých situací. Tedy vychází ze zcela jiného základu. Výsledek je velice podrobně rozepsán a opět musím odkývat a 90% souhlasit se vším co jsem se „o sobě dozvěděl.“

Test má asi 50 otázek a je v engličtině.

Vyšel mi naprosto stejně jako jiný test před 3 roky. Takže je podle skutečných událostí Provozuje ho The Art Institute of Vancouver.

Natočit film kde bude hrát jeden herec vyžaduje skvělej scénář, dobrýho dramaturga režiséra a hlavně herce. Film „I Am Legend“ je asi nejnudnější a nejzbytečnější film, který jsem viděl za posledních 2 a půl roku. Naprosto chtrná zápletka s mizerným dějem by se dali odvyprávět během 3 minut. Boj se zmutovanýma lidma, který se bojí světla (kde já jsem to jenom viděl…), v poměru 1:celý město nutil si spíš klepat na čelo než se napínat kdože to vlastně asi zcela nečekaně přežije. Ani skutečnost že se hlavní hrdina v závěru obětuje nevyvrátil klišé který vždy končilo začátkem nového.

Film je pouze ukázkou zdařilých počítačových animací a nutno uznat, že v tomto směru je to pěkná podívaná na téma kam dospělo renderování v roce 2007. Ale to je asi jediné co se dá na filmu obdivnout.

na IMDB

O tom, že dobrých hororů je pomálu ví každý kdo po tomto žánru prahne a poctivě hlídá tituly, kterým magické slůvko horor autoři vpisují. V poslední době je horor spojený převážně s extrémním mučením a úrazy, na které není zrovna radost pohledět. Osobně neshledávám povinnost zobrazit tržné rány a jiné odřeniny jako nutnost navození děsivé atmosféry a dodnes mi k husí kůži stačí dobře navozené očekávání toho co by se všechno mohlo stát.

One Missed Call – Zmeškaný hovor nevyniká zrovna originalitou. Ba dokonce troufam si říct, že co se týče novátorství a nápadů, je jeho invence rovná nule a je vlastně zajímavý tím, že se nebojí nepřijít vůbec s ničím novým. Přesto bych ho doporučil. Ovšem pod podmínkou, že člověk zapomene, že všechny fígle zná. Vyniká totiž příjmenou hororovou a celkem napínavou podívanou (nikoliv v překvapení ale v dobrém načasování), která vznikla díky dobrému rytmu, ve kterém děj běží.

Film je taky zajímavou retrospektivou úspěšných horor variací posledních 5 let – telefon, bláznivá matka, požár, předpověď a přesný čas úmrtí všech a na závěr otevřený konec.

na IMDB má hodnocené 3,5 z 10 což odpovídá a osobně se kloním spíš k 3.

Ale pokud máte velkou obrazovku, a pustíte si ho pěkně za tmy směrem k půlnoci až budete doma pěkně sami a bude všude ticho a klid tak …

– IMDB recenze
– YOUTUBE trailer

Nejednou člověk zaslechne, že něco bylo celou noc. Nebo že naopak něco celou noc nebylo. Jak tedy dlouho člověk něco dělá nebo nedělá když to trvá celou noc?

Večer začíná v šest hodin. Ne že by na to bylo nějaké striktní pravidlo, ale ještě jsem neslyšel, že by něco bylo v 6 odpoledne nebo večer v 5. Večer pak pokračuje. V 10 večer chodí někteří lidi spát, v 11 večer někomu připadá, že je hrozně pozdě. V noci v 11 už se zaslechnout dá. Takže 11. hodina by myslím mohla být jako začátek noci označená. O hodinu později je půlnoc. Což nám vymezí konec, neboť nám výraz jasně oznamuje, že jsme v půlce. Noc tedy trvá do 1né hodiny. Tedy pouze 2 hodiny!

Tvorba batch souborů (mám na mysli ty pro windows) je někdy čertužel jediný způsob jak dosáhnout automatizace spouštění procesů. Nepostradatelný jsou batch soubory ři hromadných obsluhách víc stanic. Tvorba takového už ovšem vyžaduje mít vychozenou alespoň základní školu.

Jakkoliv se člověk administrátor snaží o – strikt old school – pojmenovávání složek a souborů = tedy bez diakritik a jiných „podezřelých“ znaků, tvrdím, že vyhnout se jim zcela nedá. Tvrdím neb jsem se o to snažil – z jednoduchého důvodu – po spuštění souboru s uvedenými znaky se všechny při spuštění znetvořili.

úspěšný zápis totiž vyžaduje následující:

1) použít wordpad
2) ukládat jako:

(což jsem zjistil asi po 2 hodinách marných pokusů)

ještě připomenu, že je-li v názvu mezera, je třeba to dát celý do uvozovek:

„c:\documents and settings“

Dnes jsem se dočetl zajímavou věc. Jistý profesor John Sweller, který se zabývá psychologií učení, varuje před používáním prezentací jako doprovodem při výkladu.

Je dnes moderní a dalo by se říct i trendy, že se člověk – něco vykládající pro víc lidí – vybaví powerpoint prezentací, ve které je napsáno co říká. Jednak tímto způsobem na nic nezapomene a vytváří to iluzi, že kdo něco nestihne tak si to přečte. Potíž je však v tom, že na mozkové ústrojí, přijímající nové informace je vyvíjen velký tlak v podobě současné textové i mluvené interpretace. Je nasnadě, že efektivita takto přijímaných informací je vysolveně mizerná – což právě zmiňovaný pán prokázal.

Je to cekem logické. V daný moment máme na přijímání informací určitý omezený aparát. Je vymezen krátkodobou pamětí, která dokáže pojmout v průměru 5 symbolů. (Což má nejspíš spojitost s 5 smysly) Ideální je tedy věc vidět, slyšet cítit držet a chutnat. Je třeba si ale všimnout, že každý vjem je zcela specifický a jiný – tzn. jednotlivé vystupy se nepřekrývají.

O tom, že se mozek řádně protáhne ve chvíli kdy má kombinovat textovou (což je jistým způsobem hlasová informace, protože si je převádíme hlasem) a obrazovou informaci byla i hříčka, která nedávnou rozesílali pro zasmání nudící se ouředníci. Nepochybuju o tom, že když se dosmáli, šla si řada z nich připravit nějakou tu prezentaci.

(zkus nahlas pojmenovat barvu jednotlivých slov)

Pěkný příklad mě ještě napadá v podobě sledování titulků u filmu, který je v jazyce, který známe. Přesto si většinou z pohodlnosti a nebo ze strachu , že nebude něco k porozumění člověk titulky zapne. Bláhová naděje když si tak člověk řekně, že bude v rámci tréninku jazyka poslouchat a mrkne jen když nebude něčemu roumět. Mozeček to prostě nedává.

Správná prezentace by tedy měla obsahovat informace doplňkové a pokud možno jiné formy. Ideálně graf nebo schéma. Dále se hodí spíše jako prostředek pro předvedení již známých informací, tedy jako shrnutí.